obr.1

obr.2

Jsou modely které si člověk zamiluje hned jak je dostane do ruky. Ale to předbíhám , tomu co mně k pořízení mini Corada vedlo.

Jsou pocity, které se nedají lehce popsat. A jeden takový ve mně již delší dobou sílil...Chci model, co splňuje stoprocentně myšlenku rekreačního stroje. Musí ale létat dokonale a provedení , to musí nadchnout. Ono se to lehce řekne, ale najít model který toto splňuje není tak lehké. Po selekci , co od modelu očekávám a co musí vydržet, vždy nakonec vypadne volba pro celokompozit. Jenže ono se jich moc takových ( akorád ) šikovných  nedělá. Naštěstí jsem narazil na stránky Michala Vágnera , který vyrábí model MiniCorado. To, že je Michal špičkový pilot F3J a navíc spolupracovník výrobce CFK brousků Václava Vojtíška, jen podpořilo pocit-to bude ono. Ale Michalův přístup, ten mi nakonec dostal a Corada se objednali rovnou dva kusy. Jeden pro mne a jeden pro kamaráda Martina   .

 Opravdu není běžné, že si zákazník navymýšlí celý model naprosto nestandardně. Navíc s barevným provedením , které jsme si já i Martin vymysleli sami. Ale co je nejzajímavější..po dotazu . Jak to létá naložené na 950g? Michal svúj model naložil olovem a test provedl za nás a posla video, spolu se zasvěceným komentářem k letovým vlastnostem . A proč ten test se zátěží? Odpověď je jednoduchá, použiji těžší pohon a celouhlíková verze je též těžší než skleněný ( lehouš) .

Je třeba si uvědomit, co si pod pojmem (dokonalý) rekreační stroj představuji. Já jsem si dal tyto měřítka. Model musí být skladný, musí umět létat výborně v termice, přistát pak  kamkoli (což obnáší extremně malou přistávací rychlost). Přitom pronikavost proti větru , ta nesmí omezovat. A pod motorem ..ďáblík. A to vše mini Corado splňuje.

Toto je úvodem vše .Na obrázku č.1 je výkres s rozměry, další pak naše dva vymazlené kousky .Obr č2,č.3 a č.4.

  obr.3

   obr.4

                             Základní  popis a možnosti variací modelu

Mini Corado je celokompozitový soft hotliner s výrazným letovým chováním ve stylu F3J. Model se vyrábí ve verzi jak super lehká varianta použitelná pro kategorii RCEJ, tak ve verzi full carbon pro velmi dynamické létání a velkou odolnost. Corado se vyrábí i v bezmotorové verzi pro létání na svahu. Křídlo  je možné ve dvou verzích. Řízené jen křidélky , nebo plně mechanizované se vztlakovými/brzdícími klapkami. Osasní plochy (V tail) jsou též plně řízené (dvouservové s V mixem směrovky a výškovky) a tím umožňují přesné řízení při termickém kroužení. Je možné, ale řídit jen výškové kormidlo spřažením náhonů na jedno servo. Barevné provedení je možno volit jak v paletě základních nástřiků ( viz web výrobce),  nebo domluvit i jiné osobité zbarvení. V případě elektro verze mini Corada , je možno použít motory již od 150W a dva články Li-pol,či Li-Ion .Nebo zkusit maximalistické provedení, které jsem odladil já.

Na obrázku č.5 je motor S-Neu 1107/1,5Y/6,7S spolu s kuželem RF 30mm/6mm. Tento pohon jsem po uvážlivém rozhodování zvolil. Při rozhodování jsem se řídil hlavně tím, že pohon bez problémů dosahuje výkonu přez půl kW, spolu s účinností dosahující 90%. Šlo by volit ještě výkonnější motor, ale pak by již nešlo Corado dovážit jen rozmístěním komponent a navíc jsem počítal i rozumným proudovým odběrem, který moderní Li-pol články neničí.

Vrtuli jsem po prvotních standových měření, zvolil Aeronaut Cam 14/12. Regulátor pak Castle Creations 45A. Je veřejným tajemstvím, že Castle regulátory si s motory S-Neu rozumí v maximální možné míře. Tím je samozřejmně myšleno nejenom řízení motoru, ale i celková účinnost.

Letová baterie , je vždy složená ze 3S-Lipol článků . Nejvýkonnější varianta je baterie I-Can Revolectrix, ale i s velmi levnou baterií Hi-model je dynamika nadprůměrná.

    obr.5  

Zástavba všech komponent, tak aby model byl dovážený, je malá chirurgická práce. Serva pro Sop a Vop (V tail) jsem použil osvědčená HS65 HB. Pro obě serva je vybroušené z duralového 2mm plechu lože, které pak dosedá na dvě laminátové lyžiny zalepené uvnitř trupu. Sestava přijímače , spínaného UBEC a serv je na obrázku č.6. Celá tato sestava se zasune mezi lyžinami až na doraz do trupu ,a lože se servy je pak imbus šroubky M2 přišroubováno k lyžinám. Ze sestavy dopředu do trupu již vychází jen separovaný centrální konektor MPX s posíleným napájením pro 4 servové křídlo, konektor pro signál motoru (s přerušeným plus voličem) a naposled napájení UBEC,které je spojené s regulátorem konektory Mp-jet 2mm. Na obrázku č.7 je pak detail uložení obou serv ocasních ploch.

Na obrázku č.6 je i speciální nástroj pro vycvaknutí vydliček. Tyto totiž zasahují až pod lem trupu. A tak je možno je vycvaknout, jen směrem dolů-k servům. Proto jsem si tento jednoúčelový nástroj vybrousil z 2mm laminátu.

   obr.6

   obr.7

Provedení křídla ve ful carbonu je skvost, na dotyk je zvoní. A navíc je velmi odolné proti omačkání a různým ťukanců jak při přepravě, tak i létání. Proto jsem i práci na křídle věnoval maximální pozornost. Na obrázku č.8 je detail centrálního konektoru. Jako základ jsem použil 6 polový konektor MPX. Na středních čtyřech pinech jsou signály pro serva křídla a na krajních napájení. K tomuto napájení je ještě paralelně posílení (a jako záloha), konektory průměru 2mm.

Již při návrhu rozmístění jsem počítal s provedením kabeláže. Celá je na míru modelu, nic není zbytečně dlouhé, nic se nikde neplete, nebo neplandá. Konektor MPX je pak přilepený na nosné destičce z 1,5 mm silného laminátu. Tato slouží nejenom jako fixace vodičů, ale hlavně jako manipulační při zapojování konektoru do křídla. Obrázek č.9 pak ukazuje jak přesně vše do trupu zapadá.

   obr.8

   obr.9

Serva pro křídlo jsem též použil osvědčená Hitec HS65HB. Dají se použít i menší a slabší, ale to jen v případě varianty modelu (lehouš). Jak je u mně zvykem, každé servo je v křídle upevněno ve dvoudílném rámečku. Kdy spodní překližkový se přilepí do křídla a k němu přišroubuji duralový šroubky M2. Kabeláž k servům pak je vedena v molitanových trubkách, které nejenom zabraňují prodření vodičů, ale v křídle i nic nechrastí. Vše je nejlépe vidět na obrázcích č.10 a č. 11.

Serva pro brzdící/vztlakové klapky je nutné před instalací připravit dle programu vysílače. Protože maximální výchylka klapek dolů je až 90 stupňů, musí se páka na servu přesadit proti směru pohybu .A to tak aby v plně otevřené poloze nejenom převodem kinematiky tuto výchylku umožňovala, ale i mechanický systém byl uzamčen. Pak na převody serva v plně otevřeném stavu nepůsobí od klapek žádná síla. Toto si vyžádalo , nejprve vytvoření programu vysílače tak aby v celé dráze ovladače klapek servo vykonalo na obě strany max.výchylku. Ale také nakreslení na nečisto celé kinematiky náhonu. Podle tohoto náčrtku jsem pak zalepil uchycení v klapce a vyvrtal správně daleko otočný bod do páky serva.

    obr.10

Nepochybuji o tom, že na zálet se každý těší nejvíc. A ani já nejsem vyjímka. Jenže počasí v únoru zrovna optimální pro zálet není. Nakonec jsem to nevydržel a za sněhových přeháněk šel Corado zalétat.

Tentokrát, měl ale zálet jedno plus. Corado je lehké (letová hmotnost 940g) a pohon již staticky produkuje 1650g tahu. Takže žádný strach,žádné chvějící se prsty na kniplech. Prostě jsem dal plný plyn a Corado hodil.

Akcelarace modelu je fantastická, stačí pár sekund a model je ve 200 metrové výšce. Záběr pohonu je přitom již, od spoda.Není potřeba model rozjíždět, stačí dát synchroně plyn do plna a zároveň přitáhnout do kolmého stoupání.

Delší létání a testování výkonů bohužel přerušilo počasí sněhovou vánicí. Ale teprve následující létání za již poměrně rozumného počasí  ukázalo co v tomto malém modelu je.

     obr.11

Na další létání jsem si pozval Martina .Nejenom aby viděl jak i jeho Corado bude létat, ale i zneužít jeho fotografického umění pro pořízení kvalitních letových záběrů. Je to opravdu bomba. Model splňuje vše co jsem od něj čekal. Nádherně klouže a to tak, že přistát po velmi mírném svahu našeho letiště je skoro nemožné. Corado plave a plave...15 cm na zemí přez celé letiště. Přistání na klapkách je pak vyloženě příjemné na řízení. První co mi napadlo při plném vytažení brzdících klapek...Harrier. Přistávací rychlost již při velmi malém větru může být prakticky nulová.

Citlivost na termické proudy je též výborná. Hodně jsem si užíval, když se nad blízkou silnicí utrhla termická bublina a já si přímo v ní , dvacet  metrů nad zemí , vytáčel svůj první jarní stoupáček. Fakt paráda. Pocit který zatlačí alaspoň na chvíli problémy běžného života.

 I kdyby žádná termika nebyla , pohon je tak účinný, že na jednu kapacitu baterie Corado nastoupá bezpečně 4km výšky. Jinak řečeno, znamená to minimálně 45 minut letu. Ale termika se vždy , i slabá za tu dobu najde. Při posledním testu jsem těchto 45 minut letěl na 960mAh spotřebované kapacity , z baterie co má využitelnou kapacitu  2000mAh. Reálně nebude žádný problém letět na jedno nabití i hodinu a půl. A ještě malinká perlička. Stoupavost na nejlepší baterii I-Can Revo bezpečně dosahuje 28m/s..což je 100,8 km/h. A to v kolmém stoupání, kdy se pohon moc neodlehčí. Zato ve vodorovném udělí Coradu takovou rychlost, že model dokáže i nožový let. Je to až nepřirozené, ale rozhodně zajímavé. Přitom se motor ani pořádně neohřeje, ještě pořád má rezervu. A to jsem přesně od pohonu chtěl. Výkon plus účinnost a neutahatelnost. Momentálně létám již na vrtuli RF 16/17, s kterou model  spolehlivě překračuje stoupavost 30m/s. Sice o fous, ale vcelku stabilně. Jen je třeba uvést upřesnění. Tato vrtule pokud se použije na 30mm kuželu s rovným trámcem, má ve skutečnosti rozměry 15,5/13. Štítkové hodnoty stoupání 17 palců, dosahuje až s přesazeným ( tzv offset trámcem) o plus 5 stupňů)
 

Na začátku jsem zmiňoval, že pronikavost ve větrném počasí nesmí omezovat. Tak i létání v silném nárazovém větru má Corado úspěšně za sebou.  Ve výšce nad 30 metrů tam, kde již nezasahuje přízemní turbulence, je opravdu létání i v silném větru pohoda. Ale u země , to jsem si zdatně zapáčkoval. Přeci jen je Corado lehký model a tak silná turbulence , která u nás na letišti vzniká při severním směru větru s modelem házela docela dost. Jedno ale je jisté, i toto model ustojí, pokud to zvládne pilot. Já jsem zvyklý řídit model s dost velkými výchylkami kormidel, bez jakýchkoli exponenciálů. A díky tomu mám vždy model hodně obratný  a hlavně naprosto přesný na  odezvy na řízení.

Co napsat na  konec? Mini Corado je fantastický model a už se těším na létání ve dvojici s Martinem. Corada máme naprosto stejná . Až budeme spolu vyhledávat po obloze stoupáčky, létání dostane další, takový příjemně lidský rozměr.  A na to se opravdu těším. Poslední dvě fotky ( č.12 a č.13)  jsou luxusní kousky , autorem je právě Martin a jeho Nikon D300.

   obr.12

  obr.13

Naprostá jistota, že motor sice běží na maximální účinnosti, ale né na maximálním výkonu, dala podnět k nákupu dvou -dvoučlánků baterií Dualsky 1800mAh a testu co v motoru je. Musím přiznat, že výsledek mi vyrazil dech. Předesílám, že ani regulátor jsem neměnil, pořád zůstal skvělý Castle Creations 45. Na obrázku č.14 je výsledek...jupí 1kW na 1kg hmotnosti modelu, to je něco :-))

Vzhledem k tomu, že s tímto příkonem je doba stoupání jednotky sekund, tak i regulátor to zvládá velmi statečně. Sice tento set-up, nemůžu doporučit jako standard, přeci jen regulátor který je na max 55A běží skoro na 70A. Letový projev ,ale stojí za to. Akcelerace připomíná spíš výstřel řízené střely (a to doslovně), prostě  paráda. Stoupavost s touto konfigurací dosahuje spolehlivých 38m/s .

Corado jsem si opravdu zamiloval. Létá skvostně,rychle, pomalu..prostě jak chci. A co jsem začal oceňovat až s příchodem nového zaměstnání, kdy se domů vracím až večer....je okamžitá připravenost k letu. Do jedné ruky složený model a do druhé vysílač. Do kapsy dvoje baterky a mám jistotu, že do západu slunce budu mít co dělat, je vylétat.

Jenže tato idylka neměla mít dlouhé trvání. Vyrazil jsem na letiště, jen tak si zařádit. V pohodě jsem si poletoval .Dvacet minut uteklo jako nic. Vyklesal jsem pozvolna výšku, a přibližně ve dvou až třech metrech jsem plynule , ale rychle přidal plný výkon....synchronně přitahuji. A to je tak vše. Od té chvíle jsem již neřídil. Model díky své akceleraci již letěl velmi vysokou rychlostí. Jen opsal velmi plochou parabolu a pak se roztříštil o zem.

Dodnes nevým s jistotou co to bylo. Jestli jsem poprvé v životě byl obětí opravdového a fatálního zarušení. Nebo a k tomu se po vychladnutí emocí přikláním jako k nejpravděpodobnější příčině, zarušení na palubě. Opravdu jsem věnoval hodně času zjišťování jaký může mít spínaný BEC vliv na SPCM přijímač a bohužel je to tak, že velmi velký. Nejhorší je, že dlouho se nemusí nic dít. S Coradem jsem nalétal přez 12 hodin letového času bez jediné chybičky. Až do osudného letu. Pravděpodobná příčina je v souhře několika okolností. Rozhodně jedna z nich je VF šum spínaného BEC. Je to poučení pro příště..slušné přijímačovky nic nenahradí.!!!

Naštěstí to nejcennější ( pohon) ránu přežil bez úhony. Tak bude další Corado. Jen na něj budu muset počkat. Výrobce má jen jedny ruce a o skvělý , nebo spíš jedinečný model mini Corado je velký zájem.

Dalibor.