Výrobce.. Valenta model http://www.valentamodel.cz

Mnoho modelů které na webu electro- teamu popisuji, nevlastním, jen jsem je postavil pro zákazníky. A samozřejmně i zalétl. Má to jednu výhodu. A to podrobné seznámení s výrobky které bych si buď nemohl dovolit koupit, nebo si je nekoupil z jiných důvodů.

K modelům z druhé skupiny patří právě i Capucino. Tento model mi přivezl zákazník s tím, že Capucino je ve verzi (větroň) a chtěl by ho postavit jako elektru s dostatečným výkonem pohonu. Přitom s co nejnižší hmotností ,pro snažší přistání v těžkém terénu.

Na obrázku v levo, je již spokojený majitel, po dnešním (3.1.2010) záletu.

TTD modelu a pohonu...

  obr.1

  obr.2

Na fotkách č1 a č.2 je řešení přední části trupu. Tak aby ke všemu byl snadný a rychlý přístup.

Takto hotové to vypadá jednoduše. Ale byla to strašná práce!!  Trup (verze větroň) je silně oválný. Proto jsem nejdříve odřízl špičku s dostatečnou rezervou. Pak trup zmáčkl ve svěráku. Tím jsem docílil kruhového průřezu v přední části. Vyrobil motorovou přepážku, která vyšla skoro 12mm tlustá. ( Důvod je rozteč šroubů upevnění převodovky, versus průměr přepážky. Aby šel motor vůbec upevnit, musí být dost utopený). A tu do trupu pořád zmáčknutého ve svěráku zalepil. Protože u tohoto modelu vychází velmi malé zůžení předku trupu, nejde řezat špičku tak aby vyšla na průměr standardních kuželů.Ale i to se dá vyřešit. Vycházel mi průměr 34mm, což je trochu problém. Takový kužel neexistuje. Použil jsem proto kužel RF 36mm a ten stočil až na úroveň trámce. Kde má právě průměr 34mm.

Na obrázku č.1 je hezky vidět páteř z kombinace překližky 0,8mm a 3mm. Která je dutá a uvnitř vedou kabely k přijímačové baterii a signálové vedení regulátoru. Tato pokračuje až za křídlo, kde je umístěn přijímač a přijímačový čtyřčlánek. Malé odbočení.. Pokud se použije kvalitní (tzn baterie s nízkým Ri), není se třeba bát použít čtyřčlánek pro 2,4GHz system. V jiném modelu létám s kompletní telemetrií v modelu, kdy loguji i velmi rychlé špičky napájení. A ani 6 digitálních serv nepošle napětí pod 4,8V. Proto do modelů svojich zákazníků nedávám žádné spínané BEC, ani NiMh baterie, ale pěkně (tvrdé) a spolehlivé NiCd.

Konektor v přední části páteře je zapojený tak, že spojením prostředních pinů dojde k aktivaci napájení pro palubní elektroniku. Při připojení přez jeden prostřední a jeden krajní  pin,je pak přijímačová baterie spojena s nabíječem. ( viz obr č.3)

   Obr.3

Serva pro řízení Sop a Vop jsem umístil za křídlo. Pro přístup a instalaci bylo nutné vyříznout v trupu otvor. Navíc i odbrousit vedení táhel, které bylo púvodně až do přední části kabiny. Podél serv na bocích trupu jsou z obou stran trupu dvě drážky, pro vývod antén přijímače. Provedení je na obrázku č.4. Pro větší odolnost, jsou tyto vývody zasmrštěny po celé delce do slabé bužírky.

Všechna použitá serva jsou od fy Hyperion. Pro Vop a Sop digitální Atlas DS13ACB. Křidélka a klapky pak též digitální Atlas DS095FMD Wing. Tyto se již stoprocentně osvědčily v mém modelu Beach. Perfektně drží středy , kormidla jsou naprosto bez vůlí a mají velmi precizní chod.

Trup je v provedení kevlar/uhlík. A kdo někdy brousil kevlar, jistě ví, že to skoro nejde. Přišel jsem, ale na malý fígl, kdy broušený otvor po hranách nasytím řídkým CA lepidlem. Pak jde tato hrana brousit. Velká výhoda kevlar/uhlíkových trupů je nízká hmotnost a fantastická pevnost, spolu s pružností. Takže utrpení při opracování, za to stojí. :-))

   Obr.4

   Obr.5

Když jsem přemýšlel  ,co tím výrobce myslel, přilepit serva do krytek. A teprve ty přišroubovat do šachet v křídlech, vzpoměl jsem si na jiný model , který jsem pomáhal zalétat. Airon...též od Valenta model, osazovaný u výrobce. A ještě teď se musím uculovat, při vzpomínce na měkost a vůle v kormidelch, které tento model má. Takže takto ne!!!!. Místo pod servy jsem vylaminoval uhlíkovou tkaninou a po vytvrzení na ni přilepil rámečky metodou dvojího lepení. Tzn...nejdříve CA lepidlem a pak injekční stříkačkou natlačil do mezer, mezi rámečkem a nosníky směs epoxidu,sekané bavlny a aerosilu. Takto je to naprosto (betonové). Na straně kormidla, jsou místo laminátových pák, bronzové od Mp.jet. Ty jsou též zalité epoxidovou směsí, navíc s příměsí drceného skla. Pro spojení vydliček používám uříznutý M2 imbus, který je po nastavení délky táhla fixován zeleným Loctite.

Spojení elektro instalace křídla s trupem je již standardní. Na straně trupu sameček MPX konektoru a na straně křídla samička MPX. Používám zapojení- prostřední piny zdvojeně napájení a krajní signálové.

Vše předchozí byla výzva vymýšlet a stavět. Ale teď trocha kritiky......

Co se mi ale vůbec nelíbilo, je zavětrování křidélek a klapek. Sice je to funkční a chápu i důvody výrobce proč to tak dělá. ( dá se to vyrobit rychleji)  Ale!!! je to hnusné. Po celé délce klapek je v křídle schodovité vybrání a do něj dolepený kus laminátové folie. Takže je to nejenom vidět( a to dost), ale když při max výchylce křidélek, zavětrování vyjede z pod potahu křídla, spolehlivě se zasekne. A dostat ho zpátky nejde lehce. U modelu který stojí do 6 tisíc je to tak akceptovatelné, ale Capucino v neuhlíkové verzi stojí 10 tisíc. A tak bych jistou (větší) míru kvality zpracování očekával. Další hrůznost jsem objevil při  práci na náhonu křidélek. Pod potahem křidélka, je zalepená matka M3 pro bronzovou páku. Tato musí být středěna tak, aby při lepení krytky serva táhlo procházelo středem výběhu krytky. To co jsem ale našel u tototo kusu, někdo při výrobě dost odflákl. Matka byla zalepena 8mm od osy. Takže osadit servo problém není, ale vše pak přikrýt krytkou již nelze. Poradil jsem si s tím, ale je to další věc, proč považuji Capucino za deset tisíc předražené. 

3.1.2010 jsem vyhřál naší klubovnu na letišti a pozval majitele na zálet. Program, včetně letových fází, jsem připravil již doma. A tak stačilo vložit baterii a model hodit. Žádné nepříjemné překvapení se nekonalo. 1kW výkonu pohonu, model katapultovala do výšky během pár sekund. Je nutno přiznat, že model létá a řídí se velmi příjemně. Také jeho určení je, pro pohodové a rekreační polétání. A to bude splňovat bezpečně.  Již jsem pár různých modelů od Valenta model řídil a neubráním se pocitu, že létají všechna téměř stejně. Tzn stabilně, klidně, ale bez výrazné dymamiky. Pro pilota který hledá relax, bez adrenalinu je to jistě dobře. Pohon je nastaven tak, aby model zůstal co nejlehčí, ale zabezpečil snadný start a přebytek výkonu pro krizové situace. Tah pohonu výrazně překračuje hmotnost modelu, přitom na vrtuli se stoupáním 13". Díky tomu ani ve stoupání neztrácí dynamiku.

Vyzkoušel jsem i kolmý sestup na plných klapkách . To neomrzí!! Je to impozantní pohled, na model který se řítí ( ale pomalu), za výrazného hučení k zemi. S výsledkem jsem spokojený, model jde velmi dobře zabrzdit  i odbrzdit. Přitom je plně řiditelný, i při velkých náklonech na plných klapkách.

Když shrnu všechny moje subjektivní pocity. Jde o příjemný, odolný a dobře létající model. Pokud bych, ale chtěl špičkově létající model, zvolil bych něco jiného. (např BackFire, který je ve stejné cenové kategorii, ale je celouhlíkový a mnohem výkonnější). Vše je vždy jen o poměru cena /provedení/výkony. A ta mi u tohoto modelu nepřijde tak výhodná. Je třeba si ještě uvědomit, že plně osazený model, přitom naprosto stejným vybavením, které vyhovuje i do superbrusů, není zanedbatelná položka. V případě Capucina se konečná částka zastavila na více než 30 tisíci korunách.  Nakonec, každému vyhovuje něco jiného. Tak i výběr modelu je a vždy bude, čistě subjektivní záležitost.

    Kompletní model připravený ke složení a záletu.....

    A po prvním úspěšném přistání......

Zimní létání má svoje kouzlo :-)))  PS....již brzy dorazí křídla na Vikinga (trup a Vop již mám) a začnu stavbu opravdového superbrousku.